Můj příběh

pro zvídavé čtenáře

Viděla jsem tolik dětí přicházet na svět! 

Sama jsem si to na vlastní kůži vyzkoušela dvakrát. 

Moje první těhotenství bylo rizikové, často jsem navštěvovala lékaře a podstupovala všemožná vyšetření. Porod probíhal v perinatologickém centru, s absolutní důvěrou v život zachraňující medicínu. Přesto všechno jsem (až na pár much) přivedla na svět dceru Elišku zcela přirozeně a už se od ní nehla.

O 3 roky později (bez 2 dnů) se nám doma narodil syn Radim. V té době už jsem uvažovala jinak. Těhotenství bylo bez komplikací, mohla jsem si ho víc užívat a přemýšlet o různých možnostech porodu. Vybírat si. A pak vše nechat volně plynout.

Teď už jsou děti velké. Kochám se, jaké osobnosti z nich rostou a jsem a vždycky tu budu pro ně. 

Stihla jsem take být u mnoha dalších zrození.

Každý člověk se mi zapsal do života nezapomenutelným způsobem.

Ještě mnohem víc lidí jsem však na porod připravila. A to považuji za svoje nejvyšší poslání. Každá žena rodí svými vlastními silami. My ostatní jí v tom můžeme jen podpořit. Mít informace a odpovědi na svoje otázky je základ.

Vždycky jsem to tak ale neměla.

Ještě při studiích na vysoké škole jsem měla možnost nahlédnout do několika porodnic a zjistit, jak to tam chodí. Rozdíly byly obrovské. Když do toho ještě započítám reference od kolegyněk studentek, které vykonávaly praxi v různých koutech České republiky, mé podezření se jen potvrdilo. 

Buď jsem se mohla přizpůsobit zavedeným zvyklostem, často zastaralým a nepřívětivým, a vykonávat jen to, co se mi řeklo, nebo pracovat moderně, samostatně, v případě potřeby spolupracovat, v souladu s výzkumy a zkušenostmi podloženými postupy (tzv. evidence based) a hlavně v souladu sama se sebou a přáními klientek, i kdybych byla třeba široko daleko jediná, která by to tak dělala.

Jako studentka, nový zaměstnanec a vlastně i prvorodička jsem měla pocit, že je v mém vlastním zájmu se podřídit a dělat, co se “má”. Být poslušná. Vždyť všichni okolo měli mnohem víc zkušeností než já

Jenže ve chvíli, kdy se úplně nevinně a v dobré víře zeptáte PROČ a jestli to jde dělat i jinak, se klidně můžete setkat s překvapenými výrazy a nesmyslnými manipulativními odpovědmi: To se prostě tak dělá. Nejsme ve středověku. Chcete ohrozit svoje miminko?

A co teď? Teď je to prostě už jenom na vás. 

Většina situací má totiž vždy nejméně 3 řešení:

1. Ano, se vším souhlasím. Provedu.
2. Ne, nesouhlasím. Takhle já to v žádném případě dělat nebudu.
3. Ano, s tímhle souhlasím, to ráda udělám. Ne s tímhle nesouhlasím, to dělat nebudu, ale udělám to takhle.

Věřte mi, že vím, jak je to těžké. Rozhodnout se je první krok. Ale udělat to a nést důsledky našich rozhodnutí, je krok další a mnohem obtížnější. 

Nejjednodušší je zvolit tu nejsnazší cestu, ačkoli tím jdeme mnohdy sami proti sobě, proti své podstatě, svému přesvědčení a počkat si, až dostaneme pořádně přes čumák, abychom konečně zvolili cestu, kterou z hloubi duše považujeme za správnou, bez ohledu na to, co tomu kdo řekne a jak se na mě budou ostatní dívat

Máme to všichni v sobě, intuice k nám promlouvá, jen je třeba ji vyslyšet. Pak teprve podnikneme ty správné kroky, jsme sami se sebou spokojeni a vedeme šťastný život.

Dlouho jsem si myslela, že jsem moc mladá, moc naivní a jediná, která to tak má. Cítila jsem se sama.

Pak jsem se ale v rámci celoživotního vzdělávání setkala s porodními asistentkami z nejrůznějších zemí světa, učila se od nich a zjistila jsem, že vlastně to, co já chci dělat, je jinde naprosto běžné a normální.

AHA. Takže nejsem mimoňka. AHA. Takže ono to jde! AHA. A dělá se to takhle. AHA. A ono to jde dělat i tady. AHA. A můžu to dělat právě já.

Začala jsem se připravovat na dráhu samostatné nezávislé porodní asistentky. Nejprve jsem musela vyřídit potřebné formality, nakoupit vybavení a pak už jsem mohla začít pracovat tak, jak jsem vždycky chtěla. Bez šéfa, podle nejnovějších poznatků a s dostatkem času na klientky.

Klientek stále přibývalo a přibývalo a já musela nové začít odmítat. Ačkoli bych nejraději vyhověla všem. Péče musí být kvalitní a nejde ji poskytovat nekonečnému množství žen. I když mě to opravdu mrzelo, nešlo to jinak.

A tak jsem začala s onlinem. Měla jsem jen základy práce s počítačem. Internet pro mě znamenal vyhledávání informací, posílání soukromých emailů a ještě tak profil na Facebooku. Jenže v dnešní době se dá všechno naučit. I se dvěma malými dětmi a prací.

Když nejde hora k Mohamedovi… Znáte to. Vstoupila jsem do online školy, naučila se dělat úplně sama webovky, napsala první eBook, začala točit a stříhat videa, připravovat živá vysílání na Facebooku, online konzultovat v podobě videohovorů a nakonec jsem zvládla i přetavit své znalosti a zkušenosti s přípravou na porod, péčí o miminko a tím, jak se stát a být soukromou porodní asistentkou, které neustále doplňuji, vylepšuji a chystám a tvořím další.

Tímto způsobem můžu pečovat o další těhotné ženy a čerstvé maminky, ke kterým bych se osobně nedostala. Tak mohou ženy získat potřebné informace, povzbuzení, radu a podporu, připravit se na to, co je čeká a lépe se zorientovat v tom, co právě prožívají, nebo brzy budou prožívat. Nejsou na to samy. Mají se na koho obrátit. Jsem tu pro ně. Je to moje životní poslání.

O mně

jasně, stručně, fakticky

Bc. Martina Holubářová

od roku 2007 porodní asistentka
od roku 2008 laktační poradkyně
od roku 2016 soukromá porodní asistentka

Praxi porodní asistentky jsem vykonávala na Gynekologicko-porodnickém oddělení ve Svitavské nemocnici a.s. a na Novorozeneckém oddělení a na Oddělení gynekologie a těhotných ve fakultní nemocnici v Hradci Králové.

V roce 2010 jsem se stala poprvé maminkou dcery Elišky. O tři roky později přišel na svět doma syn Radim. Ti dva jsou to nejlepší, co mě v životě potkalo.

Početí a porod jsou zázraky.

Vzdělávám se v ČR i v zahraničí, pořádám předporodní kurzy (živě i online), tvořím e-learning pro rodiče i odborníky, konzultuji.

"Každá žena je jiná a jednoduše si zaslouží vysoce individuální, lidský a citlivý přístup a kvalitní odbornou péči. Speciálně pak v těhotenství, při porodu a v mateřství." Martina Holubářová